Vaše příběhy
Zápisky z deníčku:
Dneska jsi začala ukazovat znakem SVĚTLO. Jsi šťastná, celá záříš a všude mi světlo ukazuješ. Pořád jen zhasínáme a rozsvěcíme.
Lásko moje, jsem taky šťastná, protože víš, že ti rozumím... Každý takový znak je jako když mi otevřeš dveře do tvého světa.
Vím, že i jiné děti dokážou ukázat na světlo třeba prstem, ale my jsme si právě položily další základ pro naši komunikaci místo pouhého prstu, který může později znamenat cokoli.
Kristýnka 9 měsíců a maminka Jana
Zápisky z deníčku
Byli jsme venku před domem, ostatní děti jezdily na kole a tys mi ukázala znak pro KOLO, že chceš taky jezdit.
Tak jsem ti běžela pro odstrkávadlo.
Jenže to ti nestačilo, děti měly helmy, ukázala jsi mi znak pro HELMU, šla jsem ti tedy pro helmu. Když jsi ji měla na hlavičce, ukázala jsi mi, že chceš strkat.
To je tak boží, jak si vše dokážeš říct! Nestačím koukat, jak jsi ve svém věku chytrá. Jak bys mi tohle všechno řekla, když bysme neznakovaly?
Lola 1,3 měsíce a maminka Hanka
Moc jsem se těšil na vnoučátka. Když nám do rodiny přibyla Viktorka, vůbec jsem nečekal, že uteče pár měsíců a už si s ní budu moci povídat. Dcera s malou znakovala. Učil jsem jí ukázat hodiny. Už asi v jejích 8 měsících, vždy když ke mně s maminkou přišly, kopala nožkama a ručičkou na mě ukazovala HODINY jako by říkala: "dědoooo, kde máš ty hodiny". Později toho uměla opravdu hodně aniž by ještě mluvila. Bylo to hezké. Za nás nic takového nebylo...
Dědeček Bohouš a Viktorka 8 měsíců
Znakování mi ze začátku přišlo jako další vymoženost dnešní doby. Nevěřila jsem, že takové malé miminko s námi dokáže komunikovat. Ale když jsme znakovaly s vnučkou, bylo to úplně jiné, než když o tom někdo jen mluví. Naprosto mě to strhlo a měla jsem spolu s ní radost z každého jejího nového znaku.
Babička Lenka a vnučka Vitkorka
"Zde bude váš příběh"
Tatínek
"Zde bude váš příběh"
Babička